Výpočet časového ekvivalentu rovnice E = mc2

Výpočty časových a prostorových parametrů rovnice E = mc²

( Stručný výtah z teorie EP pro případ monofrekvenční přeměny )

Copyright © 2002 Milan Kačmár

Poznámka autora : Celá teorie časově prostorových vztahů EP je stavěna nejenom na bázi „princi-

piální“ možnosti úplné přeměny jedné podoby hmoty na jinou, je-li zachována celková energie. Kva-

ntita hmoty-energie zůstává , kvalita téhož se změní . Čtenář jistě pochopí, že tím nemám na mysli

nějaké již známé jednoduché způsoby různých přeuspořádání při chemických , jaderných, apod. reak-

cích , beroucí hmotě energii běžným přeuspořádáním stavu s minimem uvolněné energie v různých
podobách. Fyzikové tvrdošíjně brání názor, že nejprve se musí najít konkrétní způsob - mechanismus

jak hmotu na záření konvertovat a pak počítat dobu , za jakou tato konverze proběhne. V teorii EP

tyto předem navolené konverze probíhají právě jen v čase t v prostorových dimenzích k , definova-

ných prostorovým parametrem e . Existuje právě jen jediná dvojice těchto časových a prostorových

parametrů pro zvolený typ konverze a libovolné velké ( ale přesně spočitatelné ) množství klidové

hmotnosti. Tato dvojice ( respektive množina dvojic (t, e) ) je matematicky i fyzikálně plně ekvi-

valentní při dalších úvahách i výpočtech k m . Výpočty nejsou omezeny jen na oblasti prostoru

Země. Př. Lze na nich snadno dokázat, že tvrzení mnoha kosmologů např. o tom, že vesmír by mohl

existovat jen ve formě záření bez jakékoli tzv. klidové hmoty, byť jen jednoho jediného elek-

tronu není zcela správné a stejně tak platí teorém obráceně. Př. V tomto smyslu bych se mohl zmínit ve

stručnosti o různých kosmologických teoriích a základní konstrukcích, na kterých jsou stavěny, ale na

to by bylo třeba jistě více stránek. Vymýšlejí se teorie jako inflační vesmír s pojmy „ pravé vakuum“ a

„ falešné vakuum „. Vzhledem k předchozím větám toto ponechám bez komentáře. Mohl bych uvést
stejně tak definici, že žádná dvě tělesa, části vesmíru, a budiž i pravého či „ falešného vakua“, nejsou

energeticky a existenčně shodná, a to ani na bázi elementárních a subelementárních částic. Vše

je podle teorie EP jedinečné, např. i jeden elektron se liší od jiných, neexistují dva shodné. Jen

naše mysl a technika tyto „ nyance“ prozatím přehlíží. Existuje jediná vyjímka principu absolutní

totožnosti - tělesa se od sebe musejí nacházet v „nekonečnu“ v opačném případě se jedná o jediné

těleso totožné samo se sebou . Teorie EP předpokládá i pozoruhodný náhled na stáří stáří vesmíru,
mohou v něm existovat „fragmenty“ vymykající se určení doby stáří, a tím i časové kontinuitě BB.

Máme zde cosi činit s proměnami prostoru, hmoty a času v nejrůznějších formách , hodnotách a

kombinacích. Jestliže mohou v našem vesmíru existovat části, jejichž časový vývoj probíhal a probíhá

mimo jednotnou časovou posloupnost, pak je celá teorie „Velkého třesku“ , přinejmenším v časových

a prostorových údajích nepřesná. Dostali bychom se až k existenci času plynoucího v čase a k

výkyvům jednorozměrnosti „šipky“ času. Snad se mi podaří většinu otázek vysvětlit v knize.

Dalo by se pokračovat mnoha zajímavými úvahami i fakty, které jsou téměř neznámé, pouze čas

problémy s technikou i existenční , i únava po mnoha letech práce mě velmi brzdí v dokončení a

v tom , abych některé teoretické úvahy, které jsem nemohl vyzkoušet dříve neověřil prakticky.

Úmyslně jsem tento drobný text nenechal souvislým tak, jak jsem jej uvedl na počátku, ale namá-

tkou jsem do něho uvedl dva příklady a jednu ( časovou ) nesrovnalost v konstrukci teorie BB,

jak jsem zrovna listoval rukopis se starými poznámkami. Také nevím do jakých rukou se dostane

zejména níže uvedený text pod upravenou Einsteinovou rovnicí . Uvedené vzorce jsou totiž

všeobecně platné, ať je výchozí klidová hmotnost mikročásticí, jejím fragmentem, libovolným

tělesem, např. Sluncem, galaxií, či různě starými částmi našich vesmírů. Protože se jedná hlavně

o to nalézt na této planetě „ nejvhodnější materii “ , a tu následně připravit do vyhovujícího

stavu k ověření zmíněných časových a prostorových parametrů níže popsanou přímou přemě-

nou. Nechci v případě dokončení celé práce ověřovat výsledky na nějakých elementárních čás-

ticích, a už vůbec ne částečně teoreticky.“Bůh nestvořil svět“ právě ze dvou hlavních, kvalitativně

zcela naprosto odlišných látek jež zcela přesně odlišil „nulovým časem“ a absolutní rychlostí

c a „nenulovým, plynoucím“ časem a relativní rychlostí ( 0 , c ) aniž by nedal člověku možnost

s tímto stavem „libovolně“ experimentovat podle jeho postupně se rozvíjejících schopností.

A jistě se nejedná pouze o tolik omílané anihilace páru elektron-pozitron, jejich dočasně vázané
mezistavy - kvantovou mechaniku, která dosud nemá jasno ani v mezistavech u výše uvedených částic

a jejíž základ je v podstatě jen a jen a jen počet pravděpodobnosti.

Ověřit tuto teorii v praxi nebude jednoduché, ale nikoli nepřekonatelně obtížné. Cíl je definován a

co je k tomu potřeba je základní technické vybavení (běžné u praktických zkoušek), pokud možno co

nejmenší počet ( mnou) prověřených, vybraných spolupracovníků a k technickému zázemí snad radě-

ji dostatečně rozlehlé neobydlené území ( v nejhorším podzemí ), a to neuvádím finanční náklady s tím

vším spojené. Jsem ale známý tím, že bych praktickou zkoušku provedl i sám ( pokud by od toho „dali

všichni ruce pryč“) A myslím, že k tomu není co dodat.

Je známé, že každý vynález, techniku, na bázi (ne) - pozemských zdrojů postupně různě rychle, ale také

zcela náhle a nečekaně předčí daleko mnohem výkonnější technické produkty ( např mnohem děsivěj-

ší a dosud nepředstavitelné zbraně ) nebo „ příjemné“ objevy.

Protože nevím, komu se dostanou zejména níže uvedené poznámky a vzorce k nahlédnutí, ponechal

jsem úmyslně některé ne zcela přesné, jiné s „ pojistkami“ . Též jsem vynechal grafické náčrty

a modely vztahující se k časovým a prostorovým parametrům.

* ). Kačmár 11.3.2003

Dovolím si ještě málo upravit slavnou Einsteinovu rovnici ekvivalence hmotnosti a energie zavedením

časových a prostorových parametrů k m :

E = m (e t^-1 )²

Nechť m_o udává libovolné množství tzv. klidové hmotnosti. Časovým parame-

trem rozumíme časový údaj procesu monofrekvenční přeměny ve smyslu rovnice

E = mc², který číselně udává nejkratší možný čas ( dobu ) úplné přeměny daného

množství klidové hmotnosti m ve fotonové záření ( na „čistou energii“ ) o dané

konstantní vlnové frekvenci. Tedy platí E_o = E_c_nv závislosti na :

1. velikosti vstupní energie E_o ( hodnoty m )

2.zvolené převodní konstantní vlnové frekvenci n

3.zvolené prostorové dimenzi k ( v EP Země je obvykle k = 3
, přesto je možno pracovat s celočíselnými hodnotami k v intervalu ( 0, . . . ,nekonečno )

V prostorové dimenzi k generuje převod energie oblast O_i v které pro kaž-

dý převáděný hmotnostní element na „kvantované“ energetické bázi platí :

m_io = m_ic , a tedy S m_ic² = S hn_i , pro i = 1 až i = N , N = konst.

Pro celkový počet N takto ( najednou ) přeměněných hmotnostních elementů

( ekvivalentních kvant energie) na dané vlnové frekvenci n pro m tedy platí :

N = mc² ( h n )^-1

Označme energetickou hustotu r_k v prostorové jednotce *) P_k v prostorové

dimenzi k jako podíl :

***) r_k = N ( P_k)^-1

Je-li c = l n , kde l je vlnová délka frekvence n , nastane vyrovnání

energetické hustoty r_k na energetickou hustotu převáděného hmotnostního ele-

mentu ( kvanta ) nejdříve a právě jen nejrychleji možně za dobu t , shodnou

ve smyslu výše uvedené definice časového parametru (ekvivalentu) rovnice E = mc² :

l^-k = N ( c t )^-k

V tomto smyslu lze definici časového parametru nahradit kritériem vyrovnání

„kvantově-energetických“ hustot podle předchozí rovnosti. Úpravou této rovnosti

lze hodnotu časového parametru (ekvivalentu) rovnice E = mc² vypočítat :

**) t = n^-1( N )^1/k

kde k = 1, 2, . . . , udává prostorovou dimenzi , N počet převáděných hmot-

nostních elementů („ kvant“ ) , n jejich zvolenou konstantní vlnovou frekvenci.

Pro prostorové modely v k - dimenzionálním prostoru platí rovnice :

( c t )^k = l^k ( Rn^k-1 )

kde Rn^k^-1 je mnohočlen k-1 stupně.

Pro dimenzi k = 3 z předchozího zřejmě platí :

**) t = n^-1( N )^1/3

a pro prostorový model : ( c t )³ = l³ ( 3n² - 3n + 1 ) , kde n je pořadí hla-

diny „kvantově - energetické“ hustoty od pořadí n = 1. A vzestupně pro mnohočle-

ny stále vyšších stupňů. ( Matematik se může pokusit nalézt Rn^k^-1pro vyšší k ,

není to tak jednoduché ).

Náměty a připomínky na email: kami1@atlas.cz

.konec textu ( vynechány tabulky s výpočty a grafické náčrty)